Zamyšlení k mešním textům z 24. 10. 2020

Ef 4,7-16

Každému jednotlivému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Písmo přece říká: „Vystoupil do výšin, zmocnil se zajatých, dary lidem rozdělil.“ To, že „vystoupil“, musí znamenat, že předtím také sestoupil dolů na zem. Ten, který sestoupil, je právě ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele – pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti. Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu. Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou. Z něj celé tělo, spojené a svázané pomocí všech tkání, roste a buduje se v lásce, když každá jednotlivá část plní úkol, který jí náleží.

Každý jsme dostali plnost milosti, plnost darů, které jsme schopni užít. Kristus na nikom nešetří – každý byl obdarován, tedy každý byl povolán, aby dal své dary k dispozici, aby přispěl ke společnému dílu. Důležité je, že jsme na sebe navzájem odkázaní. K cíli, o němž se v textu mluví – tedy k plnému lidství (jehož mírou je v následování Ježíše naše zodpovědnost za svět až k vzdání se vlastního života pro druhé) a plnému poznání toho, co je Boží láska skrze Krista, můžeme dojít jen ve vazbě jeden na druhého. Nemůže tam nikdo dojít osamoceně, byť by byl mistrem meditace, sršel genialitou a dokázal téměř nemožné. Možná je čas uvědomit si, co všechno od druhých dostávám, od těch nejbližších až po ty na okraji mého života. Co by byl můj život bez druhých? Na druhé straně je třeba se radovat z toho, že i jejich život beze mne by byl o mnoho chudší.

Lk 13,1-9

V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. Ježíš jim odpověděl: „Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci? Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni. Myslíte si, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.“ Potom jim vyprávěl toto podobenství: „Jeden člověk vysadil na své vinici fíkovník. Přišel a hledal na něm ovoce, ale marně. Řekl tedy vinaři: ‚Podívej se, už tři roky přicházím a hledám na tom fíkovníku ovoce, ale marně. Poraz ho. Proč tu má zabírat místo?‘ Vinař mu odpověděl: ‚Nech ho tu ještě rok, pane. Okopám ho a pohnojím, snad začne nést ovoce. Pokud ne, porazíš ho pak.'“

Pilát byl drsný člověk, chladný římský úředník bez skrupulí a Židy neměl rád. Jako prokurátor jim to dával poznat. Ježíšova slova však nejsou jeho kritikou. Zvůle mocných ani katastrofy, jež na lidi dopadají, nejsou trestem od Boha. To platí i v naší současné obtížné situaci. Mohou se přihodit kdykoliv a postihnout kohokoliv, proto je třeba žít tak, aby člověk mohl odejít z tohoto světa s čistým svědomím kdykoliv. Nemyslíme na smrt a není to nezbytně nutné, ale měli bychom si večer každý uplynulý den srovnat ve své mysli, odpustit sobě i druhým a v případě potřeby se rozhodnout napravit, co z naší strany není v pořádku. Tak budeme žít šťastný, vyrovnaný a spokojený život.

Ježíš k povzbuzení adresátů přidává ke své výzvě ke změně životní strategie i útěšná slova podobenství o Boží trpělivosti. Ta platí pro každého z nás jako adresáta Boží trpělivosti, ale také jako pobídka, abychom byli trpěliví se sebou samými i s druhými. Dejme si šanci a dejme ji i druhým v našem životě.

Farnost Dolní Počernice

ŘÍMSKOKATOLICKÁ DUCHOVNÍ SPRÁVA FARNOSTI U KOSTELA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

administrátor farnosti

P. Libor Ovečka, tel: 732 944 964

Kontakty

Třída Národních hrdinů 71

190 12 Praha 9 – Dolní Počernice

Číslo účtu

2400040748/2010, Fio Banka

© 2020 Farnost Dolní Počernice

X