Pondělí 24. 7. 2023 – 16. týden v mezidobí
Ex 14,5-18
Když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid utekl, změnil se názor faraóna i jeho dvořanů na lid a řekli: „Co jsme to jen udělali, že jsme Izraele propustili z našeho otroctví!“ Dal zapřáhnout do svého vozu a své vojsko vzal s sebou. Vzal šest set nejlepších vozů a všechny válečné vozy egyptské a na všech byla vybraná posádka. Hospodin zatvrdil srdce faraóna, egyptského krále, takže pronásledoval syny Izraele, oni však vytáhli chráněni vztaženou rukou (Boží). Egypťané – všechny koně, faraónovy vozy, jeho jezdci a vojsko – je pronásledovali a dostihli je v táboře u moře u Pi Hachirot před Bál Safonem. Když se farao přiblížil, synové Izraele se podívali, a hle – Egypťané táhnou za nimi. Velmi se báli a křičeli k Hospodinu. Řekli Mojžíšovi: „Copak nebylo v Egyptě místo k pohřbení, že jsi nás vzal umřít na poušť? Cos nám to udělal, že jsi nás vyvedl z Egypta? Copak jsme ti neřekli už v Egyptě: ‚Dej nám pokoj! Chceme otročit Egypťanům, neboť je pro nás lépe jim otročit než umřít na poušti!‘ Mojžíš řekl lidu: „Nebojte se, vzmužte se, a uvidíte záchranu od Hospodina, kterou vám dnes připraví. Egypťany, které dnes vidíte, už neuvidíte navěky. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete jen mlčky přihlížet.“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Co ke mně křičíš? Poruč synům Izraele, ať táhnou dál! A ty zdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl ho, aby synové Izraele mohli jít středem moře po souši. A já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Ukážu svou moc na faraónovi, na celém jeho vojsku, na jeho vozech a jezdcích, aby Egypťané poznali, že já jsem Hospodin, když ukážu svou moc na faraónovi, na jeho vozech a jezdcích.“
Jakmile se věci přestanou vyvíjet podle představ, které si člověk utvořil, ztrácí nervy a začíná žehrat, hledat viníka nastalé situace. Tak to líčí i vyprávění o záchraně z Egypta. Izraelité se cítí ohroženi, dostanou strach, protože najednou je pronásleduje celé vojsko Egypťanů, a tak hledají viníka. A tím je pro ně Mojžíš. Raději si přejí znovu robotovat a žít v nesvobodě, ale v jistotě podmínek, které už znají, než věřit v Hospodina. Mojžíš je uklidňuje, nereaguje negativně na jejich reptání a pohlížení zpět a nabízí jim pře jejich nevěru vysvobození. Bůh se projeví svou silou a mocí a budou to Egypťané, kdo zahynou.
Jistoty minulosti, byť leckdy klamné, se zpětně zdají ve chvíli, kdy se před člověkem otevírá nejistá budoucnost, žádoucí. Idealizovaná minulost je velkou brzdou pro novou budoucnost i pro přítomnost. Ve chvílích zkoušek, překážek, nejistot je třeba hledět s odvahou kupředu. Tento problém zažíváme dnes i na občanské a politické rovině. Zejména dnes je třeba být člověkem naděje a odvahy, důvěry a klidu. Pokud si uchováme víru a důvěru, Bůh nás vyvede z temnot strachu a beznaděje.
Mt 12,38-42
Někteří z učitelů Zákona a farizeů řekli Ježíšovi: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“ (Ježíš) jim odpověděl: „Pokolení zlé a nevěrné hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše velké ryby tři dni a tři noci, tak bude Syn člověka v nitru země tři dni a tři noci. Ninivští mužové povstanou na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože se na základě Jonášova kázání obrátili, a zde je přece (někdo) víc než Jonáš! Královna jihu povstane na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože přišla až z daleké země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a zde je přece (někdo) víc než Šalomoun!“
Zákoníkům a farizejům nestačí, co Ježíš koná a říká, a domáhají se ještě něčeho dalšího, co by jim vzalo dech na tolik, že by možná uvěřili v Ježíšovo poslání. Tento jejich nárok Ježíš odmítá, protože dobře ví, že i kdyby jim snesl modré z nebe, stejně budou hledat, jak to zpochybnit. Své současníky srovnává s postavami z Písma a konstatuje, že jsou mnohem horší, protože jím pohrdají a nechtějí se dát přesvědčit tím, co vidí a slyší. Ve skutečnosti uvěřit nechtějí, a proto hledají všelijaké výmluvy a vytáčky.
Víra je krokem do nezajištěnosti, protože její jistoty jsou zcela jiného charakteru.
