26. 6. 2022 – 13. neděle v mezidobí

1 Král 19,16b.19-21

Hospodin řekl Eliášovi: „Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!“ Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou.“ Eliáš odpověděl: „Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal.“ Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

Prorok Eliáš je ze svého útěku vrácen Hospodinem zpět do reality, de facto politické, z níž utíkal. Má za úkol pomazat určité postavy na krále, ale má také povolat za sebe náhradu, resp. pokračovatele v díle, které mu bylo svěřeno. Tím je Elizeus (Elíša), který zanechává ihned své práce, rozloučí se s rodinou a následuje proroka Eliáše. Ježíš ve své výzvě k následování neodkladnost uposlechnutí umocňuje tím, že „nedovoluje“ ani, aby se povolaný rozloučil s rodinou. Jak výzva Eliášeova vůči Elizeovi, tak výzva Ježíšova nejsou návodem ke zbrklému chování, k nedomýšlení následků, nýbrž k odvaze k radikálním rozhodnutím při následování toho, co člověk v životě poznává jako svůj úkol, své povolání. Člověk musí být připraven učinit krok do nejistoty, důvěřovat svému rozhodnutí i Boží pomoci.

Gal 5,1.13-18

Bratři! To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu. Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: `Miluj svého bližního jako sebe.' Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili! Chci říci toto: Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

Svoboda, která je člověku darována Kristem, je poněkud odlišná od té, kterou uplatňuje člověk běžně jako svobodu volby, svobodu vlastního rozhodování o svém životě. Jde o svobodu být svatý, čímž není myšleno nic nadlidského. Je to svoboda následování Krista v darování sebe sama dílu dobra, pravdy, pokoje a lásky; je to  svoboda společenství s Bohem, jenž je láska sama.

Lk 9,51-62

Když se přibližovala doba, kdy měl být (Ježíš) vzat (vzhůru), pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby tam připravili nocleh. Ale (Samaritáni) ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma. Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?“ On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice. A jak šli, cestou mu někdo řekl: „Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.“ Ježíš mu však odpověděl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ Jiného zase vybídl: „Pojď za mnou!“ On však řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce.“ Odpověděl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!“ A ještě jiný řekl: „Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou.“ Ježíš mu však odpověděl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.

Ježíš je připraven naplnit své poslání a tuší, že už nejde jen o konání mocných skutků, o učení zástupů, o debaty s odpůrci či formování učedníků. V Jeruzalémě se má ukázat zda Izrael přijme Boží nabídku skrze Ježíše, nebo ne. V případě že ne, je prakticky jisté, že to Ježíše bude stát život. Ježíš si nevynucuje přijetí násilím (jak jsou připraveni zasáhnout učedníci), ale zároveň varuje před představou nenáročného následování. Cesta s Ježíšem, cesta učednictví není procházkou růžovým sadem, není to pohodové přebývání v jistotě, naopak vyžaduje radikalitu, odhodlanost, neodkladnost rozhodnutí. Ježíš neslibuje snadný život, nýbrž jistotu Božího království, úzké společenství s Bohem pro toho, kdo sebere odvahu a dá se bez ohlížení zpět na cestu.