Čtvrtek 27. 2. 2025 – 7. týden v mezidobí
Sir 5,1-10 (řec. 1-8)
Nespoléhej na svůj majetek a neříkej: „Mám všeho dost.“ Nenásleduj své choutky a bohatství, aby tě nestrhly vášně tvého srdce. Neříkej: „Kdo může něco proti mně?“ Vždyť Pán jistě bude trestat! Neříkej: „Hřešil jsem, a co se mi stalo? Vždyť Pán je shovívavý!“ Nebuď si tak jist odpuštěním, nehromaď hřích na hřích a neříkej: „Velké je Boží slitování, odpustí mi množství mých hříchů.“ Vždyť u něho je smilování, ale i hněv, jeho nevole padá na hříšníky. Neotálej, a obrať se k Pánu, neodkládej den ze dne. Neboť hněv Páně přijde znenadání a budeš ztracen v čas trestu. Na nepoctivé jmění se nespoléhej, neboť nic ti nepomůže v den hněvu.
Trochu to připomíná podobenství o boháčovi, který si liboval, že má zajištěnou sklizeň na léta dopředu. Jinak je to také text proti věčným odkladačům věcí na zítřek, dnes zvaným prokrastinátoři. S obrácením na správnou cestu nelze otálet, protože člověk nikdy neví, kdy … a pak může být pozdě. Prostě české: „Co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek.“ Boží hněv v bibli vyjadřuje realitu Božího soudu.
Mk 9,41-50
Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu. Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne. Každý bude solen ohněm. Sůl je dobrá (věc), ztratí-li však sůl slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě, a tak budete žít mezi sebou v pokoji.“
Soubor Ježíšových výroků, který ukazuje, že autor evangelia (Mk) znal minimálně určitou podobu Q (pramen Ježíšových výroků). Ježíšovy výroky jsou apelem na poctivé jednání, jež vychází z nitra. Hřích se rodí v nitru člověka, a proto je třeba vnitřní vnímavosti, aby mu člověk nepodlehl. Člověk si musí i dávat pozor na své jednání, aby neuvedl ty, kdo jsou na něm závislí, na špatnou cestu. Zajímavé jsou výroky o soli – oheň i sůl očišťují, sůl je důležitá pro chuť a konzervování. Poslední výrok snad odkazuje na obětní a smluvní praxi, která byla spojena se solí (sůl byla ve starověku vzácná – viz naše pohádka Sůl nad zlato). Podle komentáře jde o výzvu k pohostinnosti a férovým vztahům.
