Pondělí 27. 9. 2021 – 26. týden v mezidobí
Zach 8,1-8
Hospodin zástupů promluvil takto: „Tak praví Hospodin zástupů: Velikou horlivostí horlím pro Sión, horlím pro něj velikým hněvem. Tak praví Hospodin: Vrátím se na Sión, budu přebývat uprostřed Jeruzaléma, Jeruzalém bude nazván věrným městem a hora Hospodina zástupů horou svatou. Tak praví Hospodin zástupů: Znovu budou sedat starci a stařeny na jeruzalémských náměstích, pro vysoké stáří každý s holí v ruce. Náměstí města budou plná chlapců a děvčat, budou si hrát na jeho náměstích. Tak praví Hospodin zástupů: I když se to zdá podivuhodné v očích těch, kdo v těchto dnech zbyli z tohoto lidu, musí to být podivuhodné i v mých očích? – praví Hospodin zástupů. Tak praví Hospodin zástupů: Hle, vysvobodím svůj lid ze země východu i západu slunce, přivedu je, budou bydlet uprostřed Jeruzaléma, budou mým lidem a já jim budu Bohem v pravdě a spravedlnosti.“
Další z útěšných vizí proroka Zachariáše. Znovu se tu opakuje zaslíbení plnosti života, plodnosti a radosti, i když se tomu dá těžko věřit. Navíc se tu Hospodin zavazuje opět k obnově vyvolení lidu a k vázanosti vůči němu. Bůh je věrný a svým závazkům, pokud to lze takto charakterizovat, dostojí.
Lk 9,46-50
Ježíšovi učedníci začali uvažovat, kdo z nich je největší. Ježíš věděl, o čem v srdci uvažují. Vzal dítě, postavil ho vedle sebe a řekl jim: „Kdo přijme takové dítě kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, přijímá toho, který mě poslal. Neboť kdo je mezi vámi všemi nejmenší, ten je největší.“ Jan se ujal slova a řekl: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu a bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem jako my.“ Ježíš mu však řekl: „Nebraňte! Neboť kdo není proti vám, je s vámi.“
Jiná verze toho, co se četlo tuto a minulou neděli z Markova evangelia. Ježíš se ztotožňuje s dítětem (což je podtrženo i tím, že ho staví vedle sebe), tedy s tím, kdo ve společnosti stojí téměř na nejnižším společenském žebříčku, aby nastavil zrcadlo svým učedníkům, kteří přemýšlejí o svých pozicích, o své důležitosti a velikosti. Člověk, který přijímá dítě jako sobě rovné, sestupuje na jeho rovinu, stává se dítětem – a v tom přijímá i toho, kdo Ježíše poslal, Boha samého. A je třeba se radovat, že i jiní konají dobro, že mají dary a dovedou jich využívat..
