Zamyšlení k mešním textům z 29. 11. 2020

První adventní neděle

Iz 63,16b-17,19b; 64,2b-7

Ty, Hospodine, jsi náš otec, „náš vykupitel“ je tvoje dávné jméno. Proč jsi dopustil, Hospodine, že jsme zbloudili z tvých cest, že nám ztvrdlo srdce, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory. Sestoupil jsi a před tvou tváří se rozplynuly hory. Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko nespatřilo, že by bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. Jdeš vstříc tomu, kdo s radostí jedná spravedlivě, těm, kdo na tvých cestách pamatují na tebe. Hle, ty ses rozhněval, protože jsme zhřešili, byli jsme v hříších stále. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas. A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme – ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!

Vybrané části ze závěrečných kapitol knihy Izaiáš jsou kající modlitbou, v níž prorok jménem celého izraelského společenství vyznává vinu a vyjadřuje důvěru v Boží soucitnost a lásku. Izrael má za sebou zkušenost babylonského vyhnanství, ztráty vlastní státní nezávislosti, boje o uhájení vlastní identity. A to všechno proto, že ztratil svou důvěru v Hospodina, nenaslouchal Božím poslům-prorokům, jeho představitelé hleděli jen na vlastní prospěch. Ani tehdy je však Hospodin neopustil a dopřál jim obnovy, návratu do vlasti, znovuvybudování Chrámu i Jeruzaléma. Bůh je věrný, aby však jeho věrnost přinášela plody, musí být věrný i Izrael. Musí chtít být Božím lidem.

Ačkoliv prorok sám zůstává Bohu věrný, bere na sebe nepravosti společenství, do něhož patří, solidarizuje se s těmi, kdo věrnost opustili. Nestačí jen kritizovat, je třeba vzít na sebe zodpovědnost i za druhé, s nimiž patřím do stejného společenství a společnosti a stát před Bohem s důvěrou v jeho slitování, v jeho pomoc a lásku.

1 Kor 1,3-9

(Bratři!) Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

Po úvodních částech listu, které standardně tvoří jméno odesílatele a označení adresáta a přání milosti a pokoje (v osobních dopisech přání zdraví), Pavel připojuje tzv. díkuvzdání či díkůčinění, tedy pasáž, v níž děkuje Bohu za adresáty. Děkuje za dobra, kterých se adresátům dostalo, především za evangelní zvěst, osvědčenou různými dary Ducha, a za poznání, tedy ponoření do tajemství Boží lásky v Kristu Ježíši. Pozemské dary jsou důležité, a přece nepředstavují vrchol naplnění lidské existence – tím je společenství s Ježíšem Kristem, resp. trojjediným Bohem. Ve 13. kapitole téhož listu pak Pavel téma darů a poznání shrnuje v chvalozpěvu na lásku. Dary jednotlivců jsou skvělou věcí, mají sloužit celému společenství, ale nejsou-li neseny láskou, nepřinášejí patřičné plody.

Bůh člověka volá do společenství se svým Synem a on také člověka podrží na jeho životní cestě, aby do této plnosti dospěl; člověk mu to ovšem musí dovolit. Člověk se musí s důvěrou vložit do jeho rukou.

Mk 13,33-37

Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“

S novým liturgickým rokem začíná i četba dalšího evangelia o nedělích – evangelia Markova. Vstup do adventu začíná výzvou „bděte“, buďte připraveni! Druhý a definitivní příchod Kristův není pro nás zcela aktuálním tématem, i když připouštíme, že se tak může stát kdykoliv. Ale přesto pro nás tato výzva platí, protože Pán přichází k nám v různých situacích života a je možné se s ním v nich setkat. To však jde, jen když člověk zůstane bdělý, ostražitý, otevřený, připravený se s Pánem svého života setkat.

Více viz kázání.

Farnost Dolní Počernice

ŘÍMSKOKATOLICKÁ DUCHOVNÍ SPRÁVA FARNOSTI U KOSTELA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

Číslo účtu

2400040748/2010, Fio Banka

Kontakty

Třída Národních hrdinů 71

190 12 Praha 9 – Dolní Počernice

administrátor farnosti

P. Libor Ovečka, tel: 732 944 964

© 2021 Farnost Dolní Počernice