Pondělí 3. 3. 2025 – 8. týden v mezidobí
Sir 17,20-28
Bůh dovoluje kajícím návrat a posiluje ty, kdo jsou bez naděje. Obrať se k Pánu a zbav se hříchu, pros ho v pokoře a přestaň urážet! Vrať se k Nejvyššímu a odvrať se od nepravosti, měj co nejvíce v ošklivosti ohavné skutky! Kdo bude v podsvětí chválit Nejvyššího namísto živých, kteří ho chválí? Pro mrtvé, kteří nejsou, přestává každá možnost chvály, jen živý a zdravý ho může chválit. Jak veliké je milosrdenství Páně a shovívavost s těmi, kdo se k němu obracejí!
Blíží se doba postní tak výzva Sirachovcova není od věci. Hřích je „urážkou“ Boha v tom smyslu že ničí vztah s ním. Bůh se nemůže paktovat se zlem, lidský hřích, v němž člověk setrvává, klade bariéru mezi něj a Boha. Bůh ze své strany dělá co jde aby člověka probral z hříchu ale respektuje jeho svobodnou vůli. Člověk zalezlý v hříchu, ve svém egoismu, naštvanosti, pocitu křivdy, násilí a pohrdání druhými není s to chválit Boha – a v tomto smyslu je vlastně mrtvý. Autor ještě nemá jasnou perspektivu života za hranicí pozemské smrti. O to naléhavější je jeho apel, aby se člověk vrátil k Hospodinu a žil šťastný život.
Mk 10,17-27
Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký (člověk), poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu odpověděl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: `Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!'“ On mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.“ Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: „Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno!“
Dobrý a ctnostný člověk to má někdy těžké pochopit, že existuje ještě něco víc než plnění předpisů, povinností a dodržování slušnosti. To je problém onoho člověka, který sice toužil po něčem víc (věčném životě, tedy naplnění života přes hranici smrti), ale nebyl s to se vymanit ze zajetých kolejí, vzdát se toho, na čem vystavěl své lidské jistoty.
I učedníci jsou z toho značně překvapeni, protože bohatství bylo důležité a vesměs bylo vnímáno jako výraz požehnání od Hospodina. A Ježíš najednou žádá, aby se ho dotyčný vzdal. I oni se musejí naučit, že lidská kritéria pro hodnocení lidí ve vztahu k Bohu nemusejí odpovídat těm která má Bůh. To je jisté ponaučení i pro naši dobu – úspěšnost v jakémkoliv ohledu (nejde jen o hmotné bohatství) nemusí ještě znamenat, že je dotyčný blízko Bohu, že skutečně spoléhá na Boží milost a ne sám na sebe. Ten kdo spoléhá jen sám na sebe, na své jistoty, může se minout cílem.
