Pátek 30. 12. 2022 – svátek Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa
Sir 3,3-7.14-17a (řec. 2-6.12-14)
Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady. Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku. Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy.
Autor mudroslovné knihy Sirachovec rozvádí přikázání úcty k rodičům, jak je formuluje Dekalog. Mezigenerační úcta je pro společnost velmi důležitá. Je třeba ctít oba rodiče. To vede k budoucnosti rodiny, společnosti i k správnému vztahu k Bohu. Starost o rodiče, který propadá demenci, je náročná a vyčerpávající, neobejde se leckdy bez odborné pomoci a podpory, ale je zdrojem dobra pro celou společnost. Společnost, která si váží starých lidí, odcházející generace, má budoucnost a spočívá na ní Boží požehnání.
Kol 3,12-21
Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto (odpouštějte) i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko (dělejte) ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Vy muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu.
Etická naučení Listu Kolosanům kladou naučení o dobré, fungující domácnosti, do pareneze pro celou obec. Z toho je zřejmé, že od raných dob křesťanských obcí byla rodina a domácnost důležitou součástí života obce. Není důležité, že je tu prezentován patriarchální model rodiny, protože jiný tehdy nebyl, nýbrž že jde o rozdělení úkolů a rolí, zodpovědnosti pro všechny členy rodiny, tak aby rodina fungovala, jak má, a to na půdorysu vztahu ke Kristu a Bohu Otci. Tento vztah má formovat vzájemné vztahy mezi jednotlivými členy a všichni za něj nesou svou zodpovědnost. Vůdčím momentem je vzájemná úcta a láska, tolerance a odpuštění. A to v rodině i v obci.
Mt 2,13-15.19-23
Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil.“ Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘ Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli.“ Vstal tedy, vzal dítě i jeho matku a odebral se do izraelské země. Ale když uslyšel, že je v Judsku místo svého otce Heroda králem Archelaus, bál se tam jít a podle pokynu ve snu se odebral na území galilejské. Šel tedy a usadil se v městě, které se jmenuje Nazaret, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků: ‚Bude nazýván Nazaretský.‘
Adresátem Božích zjevení skrze anděla je u Mt Josef. On je zodpovědný za záchranu své rodiny. Činí to v poslušnosti vůči Bohu, je to skutečně muž spravedlivý. Po smrti Heroda Velikého (v roce 4 př. n. l.) se z Egypta, kam dorazil z Betléma, odebírá na pokyn anděla ve snu zpět do Palestiny, nikoliv však do Judska, kde po smrti Heroda Velikého vládl jeho syn Archelaus, stejně krutý jako jeho otec, nýbrž do Galileje, do Nazareta (tam vládl jiný Herodův syn – Antipas). Citát, na nějž odkazuje evangelista (‚Bude nazýván Nazaretský.‘), v bibli sice v prorockých spisech není, ale je možné, že byl zakotven v širší tradici. Evangelista svými reflexními citáty chce ujistit své adresáty (pocházející většinou ze židovství), že Ježíš je oním zaslíbeným a předpovězeným mesiášem.
Josef a jeho rodina jsou nám evangelistou vykresleni jako uprchlíci, kteří museli opustit svůj domov, vzdát se toho, co měli, utíkat do ciziny a poté muset začít od nuly na novém místě. To není zrovna vánoční idylka. Kolik takových příběhů se odehrává dnes!
