Pátek 30. 7. 2021 – 17. týden v mezidobí
Lv 23,1.4-11.15-16.27.34b-37
Hospodin pravil Mojžíšovi: „Řekni synům Izraele: ‚To jsou Hospodinovy svátky, posvátná shromáždění, která svoláte v určené doby: Prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce k večeru, bude Hospodinova Pascha. Patnáctého dne toho měsíce bude svátek nekvašených chlebů ke cti Hospodina. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Prvního dne budete mít posvátné shromáždění, nesmíte vykonávat žádné služebné práce. Po sedm dní budete obětovat Hospodinu zápalnou oběť, sedmého dne bude posvátné shromáždění, nesmíte vykonávat žádné služebné práce.‘‘‘ Hospodin pravil Mojžíšovi: „Mluv k synům Izraele a řekni jim: ‚Až přijdete do země, kterou vám chci dát, a sklidíte v ní úrodu, přineste knězi snop, prvotinu ze své žně. (Kněz) ať zasvětí snop před Hospodinem, aby vám zjednal jeho přízeň; ať zasvětí snop v den po sobotě! Potom počítejte plných sedm týdnů ode dne po sobotě, ode dne, kdy jste přinesli snop k zasvěcení. Napočítejte padesát dní až do dne po sedmé sobotě a pak obětujte novou nekrvavou oběť Hospodinu. Desátý den sedmého měsíce bude den smíření, budete mít posvátné shromáždění, budete se postit a obětovat zápalnou oběť Hospodinu. Patnáctého dne tohoto sedmého měsíce bude po sedm dní svátek stánků ke cti Hospodina. První den bude posvátné shromáždění, nesmíte vykonávat žádné služebné práce. Po sedm dní budete obětovat zápalnou oběť Hospodinu, osmého dne budete mít posvátné shromáždění a budete obětovat zápalnou oběť Hospodinu. Je to skončení svátků, nesmíte vykonávat žádné služebné práce. To jsou Hospodinovy svátky, v nichž svoláte posvátné shromáždění, abyste obětovali zápalnou oběť Hospodinu: celopaly, nekrvavé oběti, žertvy a úlitby, jak je předepsáno pro každý den.‘“
Tento zkrácený text z 23. kapitoly knihy Leviticus (3. knihy Mojžíšovy) mluví o předpisech pro tři základní svátky židovského náboženského kalendáře: pro Paschu (Velikonoce), Šavuot (Letnice) a Sukkot (Svátek stánků). Jde o tzv. poutní svátky, o nichž měl každý Izraelita přijít do Jeruzalémského chrámu a tam společně s celou pospolitostí svátky slavit. K nim se pak jako další nejvýznamnější svátky připojovaly Jom kippur (Den smíření) a Roš haššana (Nový rok). Pascha se slavila na jaře při prvním jarním úplňku (vznikla historizací dvou svátku – pasteveckého a zemědělského – s odkazem na vyjití z Egypta). Letnice byly původně svátkem zemědělským (ve smyslu našich dožínek – historizovány byly odkazem na dar Tóry) a slavily se po 7 týdnech od Velikonoc, a Svátek stánků byl původně také svátkem zemědělským (díkem za dar vinic a zahrad – historizován byl odkazem na putování pouští) a slavil se půl roku po Velikonocích na podzim v měsíci tišri, v němž se slavil i Nový rok a Den smíření. K těmto svátkům byla připojena i četba určitých knih z tzv. 5 svátečních svitků. Pro Velikonoce Píseň písní, pro Letnice Rút, pro Svátek stánků Kohelet. Izrael původní pastevecko-zemědělské svátky, jež připomínaly základní momenty života komunity a její odkázanost na dary přírody během roku-přírodního cyklu, historizoval v tom smyslu, že je spojil se základními událostmi svých tradovaných dějin.
Svátky jsou důležité, protože připomínají dané komunitě základní konstitutivní události jejích dějin a člení rok na etapy. Slavení svátků je důležité, protože se jím zpřítomňuje význam minulých událostí i pro současnost a ukazuje cesta do budoucnosti.
Mt 13,54-58
Ježíš přišel do svého domova a učil v jejich synagoze, takže (lidé) byli celí užaslí a ptali se: „Kde se u něho vzala taková moudrost a ty zázraky? Copak to není syn tesařův? Copak se jeho matka nejmenuje Maria a jeho příbuzní Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nežijí mezi námi všechny jeho příbuzné? Kde se tedy to všechno u něho vzalo?“ A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti a ve své rodině.“ A pro jejich nevěru tam neudělal mnoho zázraků.
Ježíš působí ve svém rodném prostředí. Vyvolává sice rozruch, ale ten nakonec vyústí v negativní hodnocení. Copak někdo, jako je on, syn bezvýznamného tesaře a z rodiny Marie a dalších jeho dobře známých blízkých, kteří také ničím zvláštním nevynikali, může být tak významný, může tak výrazně vynikat nad ostatní! Místo uznání se Ježíšovi dostává odsouzení a odmítnutí. Jeho nejbližší okolí se k němu otočí zády jen proto, že je jiný, že je známý, že má neobyčejné schopnosti. Často jsou ti nejbližší slepí k tomu, co vzdálenější lidé na jejich blízkém dobře vidí a oceňují, protože si myslí, že ho dobře znají, že o něm vědí všechno, a proto není možné, aby jeho výjimečnost byla skutečná. Tak si sami uzavírají cestu mít prospěch z jeho darů.
V původním řeckém textu se hovoří o bratrech a sestrách Ježíšových, bratři jsou dokonce vyjmenováni jménem. Interpretace je v různých křesťanských církvích odlišná. Katolická tradice pracuje s možností, že bratr či sestra může označovat i vzdálenější příbuzné (např. bratrance, sestřenice, tedy širší rodinu), a to především kvůli dogmatu o Mariině panenství, protestantská tradice pak připouští, že Maria s Josefem měli další děti, popř. že jde o děti s Josefova prvního manželství (Maria by si byla podle této tradice vzala za muže vdovce). Pro prvotní církev však nebyla tato otázka vůbec důležitá.
