Sobota 30. 7. 2022 – 17. týden v mezidobí

Jer 26,11-16.24

Kněží a proroci pravili nejvyšším úředníkům a všemu lidu: „Tento muž zasluhuje, aby byl odsouzen na smrt, neboť prorokoval proti tomuto městu, jak jste slyšeli na vlastní uši.“ Jeremiáš řekl úředníkům a všemu lidu: „Hospodin mě poslal, abych prorokoval proti tomuto domu a proti tomuto městu všechna slova, která jste slyšeli. Proto nyní napravte své mravy, své skutky a poslouchejte hlas Hospodina, vašeho Boha, a Hospodinovi bude líto seslat neštěstí, kterým vám hrozil. Já sám jsem ve vašich rukou; naložte se mnou, jak za dobré a za správné uznáváte; vězte však, že zabijete-li mě, nevinnou krví zatížíte sami sebe, toto město i jeho obyvatelstvo, neboť mne k vám opravdu poslal Hospodin, abych mluvil do vašich uší všechna tato slova.“ Tu řekli úředníci a všechen lid kněžím a prorokům: „Tento muž nezasluhuje, aby byl odsouzen na smrt, protože k nám mluvil ve jménu Hospodina, našeho Boha.“ Achikam, syn Šafanův, chránil Jeremiáše, aby nebyl vydán do rukou lidu k zabití.

Jeremiáš varuje lid i jeho představitele před následky jejich hříšného jednání i spoléhání na Chrám a nabízí jim cestu záchrany: obrácení, návrat na správnou cestu. Je ochoten pro pravdu dát k dispozici svůj život. Své poslání neopustí, přestože mu hrozí smrt. Jeho život nakonec zůstane ušetřen, avšak jeho varovná slova sluchu adresátů příliš nedojdou.

Spoléhat na vyvolení, posvátné místo, příslušnost k nějaké „privilegované“ skupině, ať už je to vyvolený národ, církev nebo cokoliv jiného, není k ničemu, pokud lidé nežijí poctivě a zodpovědně, podle svého svědomí v respektu k druhým, společnosti i přírodě. Neexistuje žádný automatismus spásy.

Mt 14,1-12

V ten čas údělný kníže Herodes slyšel vypravovat o Ježíšovi a řekl svým dvořanům: „To je Jan Křtitel! Byl vzkříšen z mrtvých, a proto v něm působí zázračné síly.“ Herodes dal totiž Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu vytýkal: „Není ti dovoleno, abys ji měl za ženu!“ Nejraději by ho připravil o život, ale bál se lidu, protože ho pokládali za proroka. Když se však slavily Herodovy narozeniny, tančila dcera té Herodiady před hosty. Herodovi se (tak) zalíbila, že jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. Ona z návodu své matky řekla: „Dej mně hned na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům nařídil, aby jí vyhověli, a dal Jana ve vězení stít. Jeho hlava byla přinesena na míse a dána dívce a ta ji donesla své matce. Potom přišli jeho učedníci, vzali tělo a pohřbili ho. Pak šli a oznámili to Ježíšovi.

Herodes považuje Ježíše za zmrtvýchvstalého Jana Křtitele, protože má výčitky svědomí. Bojí se. Jana dal usmrtit z mrzkých pohnutek, protože se chtěl zavděčit své ženě a její dceři. Ani Jan se nebál říkat pravdu, a to i mocným tehdejšího světa, jako byl v jeho případě údělný kníže Herodes Antipas. Evangelium neuvádí jméno Herodiadiny dcery; že se jmenovala Salomé, víme ze starožitností Josefa Flavia. Ona de facto je jen jakýmsi katalyzátorem, urychlovačem spouštějícím reakci. Jan Křtitel byl Antipou zabit, protože se obával jeho kritického vlivu mezi lidmi, kterým mohl Antipu připravit o postavení.

Nejjednodušší způsob jak umlčet kritika je se ho zbavit. To lze nejrůznějšími způsoby, krajním je pak smrt. To se opakuje v dějinách stále. Ale zatímco o Herodovi Antipovi dnes ví jen málokdo, Jan Křtitel zůstává v povědomí lidí jako symbol boje za pravdu. Jeho odkaz nezmizel s jeho smrtí.