Neděle 4. 12. 2022 – 2. neděle adventní

Iz 11,1-10

Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a bázně před Hospodinem. Má zálibu v bázni před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání očí, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude provazem jeho beder a věrnost bude pásem jeho ledví. Vlk bude přebývat s beránkem, levhart si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malý chlapec je bude vodit. Pást se bude kráva s medvědicí, jejich mláďata ulehnou spolu, lev bude žrát jako býk plevy. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada. Nikdo nebude škodit ani zabíjet na celé mé svaté hoře, protože poznání Hospodina naplní zemi, tak jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.

Izajášovo zaslíbení obnovy je nadějí pro Judskou říši, ale i dál do budoucnosti. Křesťané vidí naplnění tohoto proroctví v Ježíši Kristu i s těmi dary Ducha Hospodinova. Izajáš nabízí novou vizi ráje, kde zavládne ona počáteční harmonie, spravedlnost a právo, tedy láska, budou tím základním principem soužití. Může nám právě v současnosti tato vize připadat jako utopie, ale Hospodin již mnohokrát překvapil. Pozemská realita nikdy nebude rájem, protože jsme bytí omezená, ale na základě této i podobných jiných vizí a zaslíbení víme, kam máme směřovat. Budování Božího království, jak lze tuto vizi nazvat, je samo o sobě již podílem na něm, naplňováním daru z nebe.

Řím 15,4-9

Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bůh, (zdroj) vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste v souladu stejně smýšleli podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista. Přijímejte proto jeden druhého do svého společenství, jako i Kristus přijal vás – k oslavě Boží. Tím chci totiž říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby se prokázalo, že Bůh je věrný, aby tím byla stvrzena zaslíbení daná praotcům; ale také proto, aby pohané oslavovali Boha, že jim prokázal milosrdenství, jak je psáno: "Proto tě budu velebit mezi pohany, tvému jménu budu zpívat chválu."

Písmo svědčí o Bohu a nasměrovává nás ke společnému hledání cesty, ke společnému životu v přátelství a lásce. Tak budeme ve světě skutečným svědectvím o Boží pravdivosti a věrnosti. Na nás, na každém z nás záleží, jak svět kolem nás vnímá a bude vnímat pravdivost evangelia, aby v ně mohl uvěřit.

Mt 3,1-12

V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: "Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!" Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: "Zmijí plemeno, kdo vám ukázal, jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: 'Naším otcem je Abrahám!', neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera je už přiložena ke kořenu stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás sice křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí (obilí) na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným."

Jan Křtitel byl prorokem soudu, Boží odplaty nevěrnému lidu. Lidé nemají před Bohem žádný nárok na záchranu, na slitování, protože se postavili na místo Boží. Janovi ovšem nejde o výhrůžky, nýbrž o záchranu, kde jedinou šancí je obrácení, jež znamená znovunalezení Boží tváře, uvědomění si své situace před Bohem, opuštění nesprávné cesty, touhy po sebespasitelnosti. Bůh by si to mohl zařídit jinak, a přece mu záleží právě na nás, proto posílá své proroky, proto se vtělil a stal se člověkem, proto vybízí k obrácení, tedy k hledání jeho tváře nikoliv té naší v našem v egoismu a sebestřednosti uvězněném sebeshlížení. Kéž nás Janův nástupce a pokračovatel pokřtí Duchem svatým, aby se naše srdce opět rozhořela i my uviděli ve tmě současné doby zářit Boží jas.