Úterý 4.3. 2025 – 8. týden v mezidobí
Sir 35,1-15
Kdo zachovává zákon, rozmnožuje oběti, kdo dbá na přikázání, přináší oběť díků. Kdo se ukazuje vděčným, obětuje nejlepší mouku, kdo prokazuje dobrodiní, vzdává oběť chvály. Vyhýbat se zlu, to se líbí Pánu, přestat s bezprávím, to ho usmiřuje. Před Pánem se neobjevuj s prázdnou, to všechno se má dělat, že je to přikázáno. Oběť spravedlivého plní oltář tukem a její vůně stoupá k Nejvyššímu. Příjemná je oběť spravedlivého muže, památka na ni se neztratí. Oslavuj Pána štědře a neskrbli s prvotinami, které přinášíš. Při všem, co dáváš, měj veselou tvář a s radostí zasvěcuj desátek. Dej Nejvyššímu, jak on dává tobě, buď štědrý, jak můžeš. Vždyť on je Pán odplatitel a nahradí ti sedminásobně. Nepodplácej ho, vždyť on se podplatit nedá, a nespoléhej se na oběť z křivdy. Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu.
Pro Izrael hrály oběti v Chrámu důležitou roli, a přece i pro ně bylo mnohem důležitější, jak ukazují slova Sirachovce, ale i proroků a žalmů, spravedlivé jednání, vděčnost, respekt vůči Božím ustanovením. Pokud oběť nevyjadřuje skutečné smýšlení obětníka, je falešná. Dnes sice nepřinášíme v chrámech zvířecí a jiné materiální oběti, ale princip zůstává stejný. Boha nelze podplatit, žádné oběti de facto nepotřebuje. Na Bohu nelze šetřit, což neznamená, že vyžaduje nákladné věci, nýbrž poctivost. To platí i o oběti rtů, což jsou modlitby.
Mk 10,28-31
Petr řekl Ježíšovi: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou.“ Ježíš odpověděl: „Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný! A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními.“
Když se apoštolové ústy Petra ptají, jak to s nimi dopadne, když nemají žádné hmotné jistoty ani lidské záruky, tak je Ježíš uklidňuje, že nezůstanou bez prostředků a jistot lidských vazeb. A to již zde na zemi. Podivným způsobem to platí i dnes. Nic z toho, co člověk dá s čistým srdcem Bohu ze svého vztahu k Ježíši, nezůstane zapomenuto. Člověk, který dává sám sebe k dispozici, nezůstane opuštěn. Velkorysost ve vztahu k Bohu z lidské strany je nejlepší sázkou na jistotu. Bůh není skrblík.
