Neděle 4. 6. 2023 – slavnost Nejsv. Trojice

Ex 34,4b-6.8-9

Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky. Tu sestoupil Hospodin v oblaku, (Mojžíš) se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom (Hospodin) prošel kolem něho a zvolal: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: "Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví."

I když měl Mojžíš k Bohu velmi blízko, přesto ani on nemohl vidět Boží tvář. Bůh mu dovolit dotknout se jeho slávy, ale jen okrajem. I to Mojžíšovi stačilo, aby to naplnilo jeho život. Zajímavé na tomto setkání Mojžíše s Hospodinem je to, že Mojžíš je nevidí jako něco pro sebe, nýbrž prosí za lid. Skutečné setkání člověka s Bohem není sebestředným zakoušením duchovního blaha, nýbrž zahrnuje vždy starost o druhé.

2 Kor 13,11-13

Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, (dárce) lásky a pokoje, bude s vámi. Pozdravujte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

Závěr 2 Kor je do liturgie dnešní slavnosti zahrnut proto, že závěrečný pozdrav obsahuje poukaz na všechny osoby Trojice. Jeden Bůh, jediné Boží bytí, se lidem zjevuje v různých osobních charakteristikách se specifickými projevy vůči lidem. Tajemství Nejsv. Trojice není snadné pochopit, brání nám v tom velmi silně představy a charakteristiky osoby jako někoho v prostoru a čase. Proto máme velký problém myslet a představovat si Boha ve třech osobách. Pohané vyznávali polyteismus, tedy vnímali mnohost reality a jejích projevů a každou skutečnost spojovali a nějakým „příslušným“ bohem. Židé a muslimové trvají na jednotě a jedinečnosti Boží – všemocný a všeobjímající Bůh je jen jeden a ten stojí za vším. Křesťanství zachovává různost funkcí jednotlivých osob Trojice v jejich působení na svět a zároveň zdůrazňuje jejich bytostnou jednotu.

Jan 3,16-18

Ježíš řekl Nikodémovi: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího."

Ježíš je ve vztahu k lidem ten, skrze nějž jedná Bůh-Otec pro záchranu světa. Bůh miluje své stvoření, je ochoten dát svého Syna, sám sebe v něm, aby ho získal, aby ho vrátil na cestu k plnému štěstí. Smyslem Božího jednání není lidi odsoudit, potrestat, nýbrž jim nabídnout perspektivu. Kdo ji odmítá, rozhoduje sám o sobě, vzdává se šance na takový život, který je nad vším, co člověk zná.

Dnes pro toto Boží jednání nevládne velké pochopení.