Středa 6. 7. 2022 – 14. týden

Oz 10,1-3.7-8.12

Bujnou révou byl Izrael, pro sebe rodil ovoce; čím více ovoce měl, tím více rozmnožoval oltáře; čím bohatší byla jeho země, tím více zdobil modly. Obojaké bylo jejich srdce, nyní budou pykat: (Hospodin) jejich oltáře strhne, poboří jejich modly. Ano, nyní říkají: „Nemáme krále, protože se Hospodina nebojíme, a král, co může pro nás udělat?“ Bude zničeno Samaří, jeho král bude jako smetí na hladině vody. Budou zničeny výšiny bezbožnosti – hřích Izrael – na jejich oltářích vyroste trní a hloží. Řeknou horám: „Přikryjte nás!“ a pahorkům: „Padněte na nás!“ Ve spravedlnosti si rozsévejte, sklízejte s milosrdenstvím, zorejte si úhor. Je čas hledat Hospodina, až přijde a svlaží vás spravedlností.

Známá věc: jakmile se člověku začne dobře, ba přímo výtečně dařit, má tendenci připisovat tuto situaci sobě, považovat ji za svou zásluhu a jednat jen na základě vlastních představ. Prorok Ozeáš varuje podobně jako prorok Amos před touto sebeuspokojeností. Severní říše na konci své éry byla velmi bohatá, prosperující, avšak s velkými sociálními rozdíly a modlářskými kulty. Ozeáš varuje své adresáty a vyzývá je k obrácení. Snadno totiž mohou o vše přijít. To se také historicky stalo.

Mt 10,1-7

Ježíš si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, (syn) Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, (syn) Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: „Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: `Přiblížilo se nebeské království.'“

Ježíš si nenechává svou moc pro sebe, ale dělí se o ni s učedníky, které si vyvolil. Posílá je napřed ve směru svého pozemského působení především k Židům, k izraelskému vyvolenému lidu. Ježíš vybavuje své učedníky mocí uzdravovat a úkolem hlásat Boží království. To jsou dvě věci, které jdou ruku v ruce. Lidé uvěří, že Boží království se blíží, když ho nějakým způsobem zakusí skrze hlasatele. Byť to tak nevypadá, i nás Ježíš pověřuje hlásat království a dává nám k tomu podíl na své moci, především moci lásky. Málokdo z nás je vybaven charismatem zázračného uzdravování, ale všichni můžeme vnášet do společnosti, do prostředí kolem sebe radost a naději a tak je pomoci uzdravovat z frustrace, nihilismu, skepse. Přiblížilo se Boží království, tedy Bůh se svou vládou chce vstoupit do lidských životů – je na člověku, na lidech, zda mu to umožní.

6. 7. se slaví památka Jana Husa. Možná se v některých doktrinálních otázkách mohl mýlit, ale jeho oddanost poznané pravdě je znamením blízkosti Boží vlády v jeho životě.