Pondělí 6. 9. 2021 – 23. týden v mezidobí

Kol 1,24-2,3

Bratři! Teď sice pro vás trpím, ale raduji se (z toho), protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět (do plné míry) Kristových útrap; (má z toho prospěch) jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství (božské) slávy je pro pohany v tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem. O to usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k tomu dává svou sílu a jak se ona ve mně mocně projevuje. Rád bych totiž, abyste si byli vědomi, jaké tvrdé boje svádím o vás, o Laodičany a tolik ostatních, kteří mě nikdy neviděli na vlastní oči. Chci je povzbudit v srdci, aby je pevně pojila láska, a dosáhli úplného poznání v celém jeho bohatství. Tak se dobře obeznámí s tím Božím tajemstvím, (totiž) o Kristu. V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

Autor listu v „zastoupení“ Pavla hovoří o jeho nasazení pro církev. To nasazení bylo tak velké právě proto, že Pavel sám byl přesvědčen o tom, co kázal, že z toho on sám osobně žil. Ne každý je povolán, aby působil jako apoštol Pavel, ale každý je povolán k tomu, aby jeho slova a skutky byly v souladu.

Lk 6,6-11

Ježíš vešel v sobotu do synagogy a učil. Byl tam člověk s ochrnulou pravou rukou. Učitelé Zákona a farizeové si na (Ježíše) dávali pozor, zdali uzdravuje v sobotu, aby ho měli z čeho obžalovat. On však znal jejich myšlenky a řekl tomu muži s ochrnulou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ On vstal a postavil se tam. Ježíš jim řekl: „Ptám se vás: Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle: život zachránit, anebo zahubit?“ Rozhlédl se po všech kolem a řekl mu: „Vztáhni tu ruku!“ On to udělal, a ruka byla zase v pořádku. Oni však byli plní zuřivosti a umlouvali se, co by mohli Ježíšovi udělat.

Další z konfliktů mezi Ježíšem a strážci Zákona. Nejenom že se Ježíš staví proti formálnímu výkladu Zákona, který byl dán vyvolenému lidu na ochranu života celé pospolitosti, ale odhaluje, že vlastně o toho dotyčného člověka jeho odpůrcům vůbec nejde. Člověk a jeho vážný zdravotní problém se farizejům a zákoníkům stává pouhým prostředkem v kontroverzi s Ježíšem. Ježíšovi protivníci dobře vědí, že Ježíšovi jde o podstatu Zákona, totiž o zvěst o dobrém Bohu, který se ujímá člověka, který chce pro člověka život v plnosti, a to jim v dané situaci vadí, protože jim to vyráží zbraň z ruky, snižuje jejich důležitost, autoritu a kompetenci.

Toto schéma jednání se opakuje stále, je třeba si na ně dávat pozor i sám u sebe.