Zamyšlení k mešním textům z 7. 12. 2020

Iz 35,1-10

Zaraduje se vyprahlá step, jak lilie zajásá a vykvete poušť. Bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: „Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“ Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod. V peleších, kde dříve sídlili šakalové, budou houštiny rákosu a sítí. Bude tam stezka a cesta, bude se nazývat „cestou svatou“; nepůjde po ní nečistý, bude jim cestou přímou, ani bezradní na ní nezabloudí. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, ani se tam neukáže; (jen) vysvobození po ní půjdou. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí jim bude věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.

Prorok Izajáš posiluje naději svých adresátů, že obtížná situace, v níž se nalézají, skončí. Bůh není Bohem utrpení a smrti, nýbrž Bohem, který daruje radost a život, Bohem přejícím. Izajáš zaslibuje mesiánský čas, který v plnosti není realizovatelný na této zemi, ale který lze již tady zakoušet. Mesiáš už přeci přišel! Člověk může Boží království, což je to, co Izajáš vlastně předpovídá, zakoušet, pokud bude „čistý“, tedy pokud bude ochoten žít pro druhé, žít poctivě, žít v radosti a s nadějí.

Prožíváme velmi zvláštní, spíše obtížný, někdy pochmurný čas, kdy musíme žít částečně v jakémsi exilu (kterému se teď říká lockdown). Je třeba se inspirovat Izajášem a žít s nadějí, šířit ji, protože Bůh je Bohem živých a neopustí člověka: všechno, co se děje, má svůj smysl a nabízí možnost změny – nás samých, našeho postoje k druhým, k církvi, ke světu, k přírodě. Tuhle šanci je třeba nepromarnit.

Lk 5,17-26

Když jednoho dne Ježíš učil, seděli kolem farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech možných míst v Galileji i v Judsku a z Jeruzaléma. Moc Páně v něm působila, aby uzdravoval. Tu přinášeli muži na lehátku člověka, který byl ochrnutý, a pokoušeli se ho vnést dovnitř a položit před něj. Když ho pro zástup lidí neměli kudy pronést, vystoupili na střechu, a otvorem ve stropě ho i s lehátkem spustili doprostřed před samého Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl: „Člověče, odpouštějí se ti hříchy!“ Učitelé Zákona a farizeové začali uvažovat: „Co je to za člověka? Dopouští se rouhání! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh.“ Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl jim: „O čem to v srdci uvažujete? Co je snadnější – říci: ‚Odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci: ‚Vstaň a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ – řekl ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ A on před nimi hned vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a velebil Boha. Všechny pojal úžas a velebili Boha. Byli plní bázně a říkali: „Dnes jsme viděli něco podivuhodného!“

Ježíš svým jednáním naplňuje mesiánské předpovědi: uzdravuje, přináší naději, projevuje se mocnými skutky, ale mnohem víc než na fyzickém uzdravení člověka mu záleží na jeho nitru. Starověk vnímal častou souvislost mezi nitrem člověka a jeho nemocí. Tím není řečeno, že každá nemoc či postižení mají původ v nějakém vnitřním nebo etickém problému, ale leckdy tomu tak je, jak odhaluje i moderní tzv. celostní medicína.

Ježíš uzdraví člověka, což je vnímáno jako něco božského, ale když odhalí souvislost mezi hříchem a nemocí, tedy když napřed zbaví člověka příčiny jeho neduhu a pak teprve neduhu samotného, jenž je průvodním jevem, jsou jeho oponenti šokováni. Jednak prokazuje božskou moc (hříchy může odpouštět jen Bůh), jednak odhaluje jejich pokrytectví – jde vždy primárně o uzdravení vztahu člověka k Bohu, pak teprve o symptomy a jejich odstranění.

Prosíme-li o uzdravení nějakého člověka, prosme nejdříve o uzdravení vlastního srdce, vlastních úmyslů, pak o uzdravení vztahu daného člověka k Bohu a teprve nakonec o uzdravení fyzické.

Farnost Dolní Počernice

ŘÍMSKOKATOLICKÁ DUCHOVNÍ SPRÁVA FARNOSTI U KOSTELA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

administrátor farnosti

P. Libor Ovečka, tel: 732 944 964

Kontakty

Třída Národních hrdinů 71

190 12 Praha 9 – Dolní Počernice

Číslo účtu

2400040748/2010, Fio Banka

© 2020 Farnost Dolní Počernice

X