Čtvrtek 7. 7. 2022 – 14. týden v mezidobí

Oz 11,1-4.8c-9

Toto praví Hospodin: „Když byl Izrael ještě chlapcem, zamiloval jsem si ho a z Egypta jsem povolal svého syna. Čím více jsem je volal, tím více se ode mě vzdalovali; obětovali bálům, pálili kadidlo modlám. Já jsem Efraima učil chodit, bral jsem je na svá ramena, ale nechtěli uznat, že jsem se o ně staral. Pouty laskavosti jsem je táhl, provazy lásky; byl jsem k nim jako ti, kdo zdvihají dítě ke svým tvářím, a skláněl jsem se k němu, abych mu dal najíst. Obrací se ve mně srdce, rozněcuje i soucit. Nebudu jednat podle žáru svého hněvu, nezničím znovu Efraima, neboť jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe, nevzplanu hněvem.“

Prorok Ozeáš připomíná svým adresátům Boží lásku, jež se projevila již v době „mladosti“ Izraele jeho vysvobozením z Egypta. Na toto místo odkazuje Mt 2,15 a vztahuje to na Ježíše. Ovšem vyvolený národ nedbal na tuto Boží lásku, zapomněl na ni a hledal své útočiště jinde, u jiných bohů. Bůh jej však neopustil a stále usiloval o jeho návrat k sobě. Bůh touží po svém vyvoleném lidu a je stále připraven se jej ujmout a ne ho za jeho nevěrnost trestat. Člověk opouští Boha, ne Bůh člověka, i když není vždy snadné „provazy lásky“ rozpoznat. Bůh je Svatý uprostřed nás. Nabízí nám participaci na této své svatosti, na svém bytí – on je svatost sama.

Mt 10,7-15

Ježíš řekl svým apoštolům: „Jděte a hlásejte: `Přiblížilo se nebeské království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte. Neshánějte si do opasku ani zlaté, ani stříbrné, ani měděné peníze, neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani opánky ani hůl, protože dělník má právo na svou obživu. V každém městě nebo v každé vesnici, kam vejdete, se vyptejte, kdo si to v nich zaslouží, a tam zůstaňte, dokud se nevydáte na další cestu. Když vstoupíte do domu, pozdravte ho (přáním pokoje)! A když si to ten dům zaslouží, ať na něm spočine váš pokoj; když si to nezaslouží, ať se váš pokoj vrátí k vám. A když vás někdo nepřijme a nebude na vaše slova dbát, při odchodu z toho domu nebo města si vytřeste prach ze svých nohou. Amen, pravím vám: V den soudu bude lehčeji zemi sodomské a gomorské než takovému městu.“

K rozeslání učedníků s úkolem hlásat příchod Božího království a uzdravující mocí přidává Ježíš ještě důležitá ponaučení: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“ a máte právo na obživu za svou práci. Tedy práce pro Boží království nesmí být byznysem, zdrojem obohacení hlasatelů, ale učedníci mají právo být z ní živi. Je třeba hledat tuto rovnováhu. Na jedné straně je si třeba být vědom toho, že to, co mám a umím, jsou dary, za něž je třeba být vděčný a využívat je k všeobecnému prospěchu a růstu království, na druhé straně je spravedlivé z té práce normálně vyžít, pokud člověk nemá jiné zdroje obživy. Zcela zadarmo pracovat si může dovolit pouze ten, kdo má jiné zdroje, protože nikdo nežije ze vzduchu.

Učedníci nemají svolávat žádnou pomstu na ty, kdo je nepřijmou, ale rázně se oddělit (setřást dokonce i prach, který by mohl ulpět na jejich obuvi). Nepřijetí nabízeného daru je smutné pro dárce, ale nejvíc škodlivé pro toho, kdo dar odmítne. Je třeba zůstat v klidu.