Neděle 8. 8. 1921 – 19. neděle v mezidobí
1 Král 19,4-8
Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ Lehl si a pod tou kručinkou usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ Podíval se, a hle – u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul. Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá.“ Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.
Tenhle příběh s Eliášem mám moc ráda, protože to je příběh unaveného člověka, který se snaží dělat, co může, ale nakonec už je tak utahaný, že nemá chuť pokračovat. Prostě to vzdá a jde spát. Hospodin Eliášovi nic nevyčítá, respektuje jeho stav, ale pošle mu posilu. A to dokonce dvakrát. Eliáš nechtěl utéci ze svého povolání od Hospodina, ale už toho bylo na něj moc. Jedná v Božím zájmu a je pronásledován Jezabelou, která mu usiluje o život. Lid sice svým jednáním na Karmelu přesvědčil o moci Hospodinově, že Hospodin je pravý Bůh, ale zůstává stejně lhostejný a Eliáše nijak nechrání. A tak utíká do pouště a chce mít ode všeho pokoj. Jenže úkol od Hospodina trvá dál a tak se v síle Božího daru vzchopí a jde až k Boží hoře Chorebu (Sinaji). K té hoře, která hrála tak významnou roli pro Mojžíše k poznání Hospodina (Ex 3) pro Izrael putující pouští, pro dar Zákona. Tam zakusí něco nečekaného.
Bůh má pochopení pro naši únavu, vyčerpanost a ztrátu motivace. I Ježíš býval unavený a třeba spal, když ostatní veslovali, i Ježíš měl všeho strádání a utrpení dost. Důležité je mít odvahu si odpočinout a pak se zase vzchopit. Bůh má i pro nás dar posily.
Ef 4,30-5,2
Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení. Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy (zásluhy). Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.
Autor listu se obrací na adresáty s výzvou, aby neztráceli odvahu jít dál, aby neztráceli prvotní nadšení. Vyzývá je k vzájemné toleranci, velkorysosti, dobrému smýšlení o druhém (anebo alespoň mlčení místo kritiky a pomluv). Měřítkem má být Boží velkorysost a Ježíšova sebevydanost pro druhé z lásky k nim.
Jan 6,41-51
Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Namítali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: `Sestoupil jsem z nebe?' Ježíš jim odpověděl: „Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: `Všichni budou vyučeni od Boha.' Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“
Ježíš je konfrontován s nepochopením a odmítnutím, protože si podle kritiků osobuje práva, která nemá – on syn Josefa, obyčejného tesaře a stavebního dělníka. Předsudky, předsudky, předsudky – to jsou bariéry, které brání lidem vidět skutečnost.
Autor evangelia sumarizuje Ježíšův význam pro svět a „podmínky“ přijetí Bohem. Těmi jsou otevřenost srdce, hledání pravdy, víra. Ten, kdo o jejich naplnění usiluje, nemůže se s Ježíšem minout. A setkat se s Ježíšem znamená být jím naplněn, přijmout jeho oběť, jeho dar sebe sama. On je tím Božím chlebem, cestou k trvalému spojení s Bohem. Autor zde evidentně naráží na dar eucharistie, což pak ještě dál rozvádí. Janovo evangelium nemá slova ustanovení v rámci Poslední večeře, ale v 6. kapitole se objevuje jejich parafráze v Ježíšově řeči o chlebě, jímž je on sám. V další části bude řeč i o krvi.
