Zamyšlení na čtvrtek 19. 3. 2020 – svátek sv. Josefa (3. týden postní)

2 Sam 7,4-5a.12-14a.16 (7,4-16)

4Té noci ale Nátan dostal Boží slovo:  5„Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin – Ty mi chceš postavit dům, kde bych bydlel? 6Ode dne, kdy jsem vyvedl syny Izraele z Egypta, až dodnes jsem přece nebydlel v domě, ale stěhoval jsem se ve stanu, v Příbytku. 7Po celou tu dobu jsem se stěhoval, kamkoli šli všichni synové Izraele. Řekl jsem snad někdy některému vůdci izraelských kmenů, jemuž jsem přikázal pást můj lid Izrael: ‚Proč jste mi nepostavili dům z cedrů?’ 8Řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin zástupů – Já jsem tě vzal z pastvin, od ovcí, abys byl vůdcem mého lidu Izraele. 9Byl jsem s tebou všude, kam ses vydal, a všechny tvé nepřátele jsem před tebou vyhladil. Proslavím tvé jméno jako jméno jednoho z největších mužů na zemi. 10I svému lidu Izraeli zajistím místo a zasadím jej tak, aby bydlel doma a nikdo ho nerušil. Už jej nebudou utiskovat zlosynové jako dříve, 11 za dnů, kdy jsem nad svým izraelským lidem ustanovil soudce. Dopřeji ti odpočinout ode všech tvých nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že on zbuduje dům tobě. 12Až se naplní tvé dny a ulehneš ke svým předkům, pozdvihnu tvého potomka, jenž vzejde z tvých beder, a jeho království upevním. 13To on postaví dům mému jménu a já navěky upevním trůn jeho království. 14Já mu budu otcem a on mi bude synem. Když pochybí, potrestám jej holí smrtelníků, lidskými ranami. 15Svou laskavost ale od něj neodvrátím, jako jsem ji odvrátil od tvého předchůdce. 16Tvůj dům a tvé království zůstanou přede mnou navěky, tvůj trůn se navěky nepohne.“

(B21)

Boží jednání je vždy překvapivé. David chtěl Hospodinu vystavět dům, tedy velkolepý chrám, tedy chtěl „obdarovat“ Boha a tím se také proslavit. Hospodin však není odkázán na budovy, velkolepé nebo méně, aby sdílel svou přítomnost s člověkem. Potřebuje otevřenost člověka, aby v něm a skrze něho mohl vybudovat svůj chrám. Není to člověk, který obdarovává Boha, nýbrž Bůh, který obdarovává člověka, který buduje a vytváří pro něj trvalý dům.

Domem ovšem v tomto Božím zaslíbení Davidovi není nějaké sídlo, nýbrž dynastie, linie zvláštního vyvolení. Bůh zachovává věrnost, na něj se lze spolehnout, i když se může zdát, že se Boží vyvolení někde ztrácí. Na konci linie vyvolení, jež se táhne od Davida, stojí Ježíš – a skrze něj na tomto konci linie vyvolení stojíme i my.

Mt 1,16.18-21.24a (1,16-24)

16 a Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš zvaný Kristus. 17Celkem tedy bylo čtrnáct pokolení od Abrahama po Davida, čtrnáct pokolení od Davida po babylonské zajetí a čtrnáct pokolení od babylonského zajetí po Krista.

18 Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi, ale předtím, než se vzali, se ukázalo, že je těhotná z Ducha svatého. 19Její muž Josef byl spravedlivý, a protože ji nechtěl veřejně zostudit, rozhodl se, že se s ní rozejde v tichosti. 20Když však o tom přemýšlel, hle, ve snu se mu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. 21Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“ 22To vše se stalo, aby se naplnilo, co Hospodin řekl ústy proroka: 23„Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,“ což se překládá: Bůh je s námi. 24Když se Josef probudil, zachoval se, jak mu přikázal Hospodinův anděl, a vzal si Marii za manželku.

(B21)

Tučně jsou zvýrazněny ty části textu, které jsou součástí mešního čtení.

Ve vybraném úryvku stojí na jeho začátku závěr rodokmenu, jak jej uvádí Matoušovo evangelium. Tento rodokmen, jímž evangelium začíná, má čtenáři/adresátovi připomenout návaznost na dějiny Izraele. Rodokmeny jsou zkrácenými dějinami rodu či národa.

Josef byl postaven před nelehké rozhodnutí, a jak čteme, přestože to byl muž spravedlivý, nenapadlo ho jiné řešení – a asi ani nemohlo – než slušné lidské jednání. Určitě mu nebylo jedno, co s Marií bude, ale zároveň nebyl sám od sebe schopen jen tak překročit hranice své výchovy, svého pojetí víry, své kultury. Chtěl to vyřešit, mohli bychom říci stylem, aby „se vlk nažral a koza zůstala celá“. Na druhé straně to byl člověk otevřený vůči Božímu působení a uvěřil svému snu, který mu otevřel novou perspektivu řešení. To, co se mu původně jevilo jako nemožné, nepatřičné, se najednou ukázalo jako správné řešení, jež otevřelo budoucnost nejen jemu, ale celému světu.

Boží cesty překračují naši představivost a to, co se nám mnohdy jeví jako nepřijatelné, se může při otevření se Bohu stát cestou vpřed nejen pro nás samotné. Znamená to jen jediné: mít odvahu se spolehnout na Boha a jeho prozřetelnost, neurčovat Bohu hranice, co smí nebo nesmí dělat.

Podnět: Pohybujeme se dnes ve značně nestandardní situaci. Mohu v ní najít nějaké pozitivní Boží poselství, cestu dopředu pro sebe i své okolí? Mohu ji přijmout jako Boží výzvu, jako situaci, kdy Bůh nám buduje nový dům?

Vrátit se na všechna Zamyšlení …

Farnost Dolní Počernice

ŘÍMSKOKATOLICKÁ DUCHOVNÍ SPRÁVA FARNOSTI U KOSTELA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

administrátor farnosti

P. Libor Ovečka, tel: 732 944 964

Kontakty

Třída Národních hrdinů 71

190 12 Praha 9 – Dolní Počernice

Číslo účtu

2400040748/2010, Fio Banka

© 2020 Farnost Dolní Počernice

X