Zamyšlení na čtvrtek 26. 3. 2020 – 4. týden postní

Ex 32,7-14

7Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Jdi, sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, propadl zvrácenosti. 8Rychle se odvrátili od cesty, kterou jsem jim přikázal; udělali si slité tele, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: Izraeli, toto jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země. 9Hospodin řekl Mojžíšovi: Díval jsem se na tento lid. Hle, je to lid tvrdé šíje. 10Nyní mě nech, abych vzplanul hněvem proti nim a skoncoval s nimi. Tebe však učiním velkým národem. 11Mojžíš se snažil udobřit Hospodina, svého Boha, a řekl: Hospodine, proč vzplanul tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země velkou silou a mocnou rukou?

12Proč by měli Egypťané říkat: Se zlým úmyslem je vyvedl, aby je pobil v horách a vyhubil je z povrchu země. Odvrať se od svého planoucího hněvu a lituj zla vůči svému lidu. 13Pamatuj na Abrahama, Izáka a Izraele, své otroky, kterým jsi při sobě přísahal a řekl jsi jim: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, o níž jsem promluvil, dám vašemu potomstvu a dostanou ji navěky do dědictví. 14A Hospodin litoval zla, které promluvil, že učiní svému lidu.

(ČSP)

 

Mojžíš prodléval na hoře Sinaji/Chorebu, kde mu Hospodin daroval desky Zákona. Protože to trvalo dlouho (40 dní), tak dole čekající lid ztratil důvěru a vyrobil si viditelný náboženský symbol (přesný opak toho, co Hospodin ustanovil), tj. býčka, něco, co mu usnadňovalo víru. Hospodin proto navrhuje Mojžíšovi, že je ochoten začít od nuly, vytvořit z něho nový lid, podobně jako to kdysi slíbil Abrahámovi. Mojžíš na tuto zkoušku své víry reaguje s pokorou a důvěrou v Hospodina a jeho věrnost. Rozmluva Mojžíše s Hospodinem poněkud připomíná dohadování Abrahámovo s Hospodinem o záchranu Sodomy.

Ačkoliv po sestoupení z hory Mojžíš viníky potrestá, tak v dané chvíli lid hájí poukazem na Hospodinovu věrnost. Celý rozhovor je svým způsobem velmi podivný, jako by to byl Mojžíš, kdo je věrný a zachraňuje lid, nikoliv Hospodin, ve skutečnosti jde o potvrzení Hospodinovy věrnosti, ale i věrnosti a pokory Mojžíšovy. Podobně to může platit i o církvi (ve velkém i malém) – je třeba se za ni modlit, protože jde často nesprávnou cestou, prosit Hospodina, a ne ji opouštět a vytvářet si nějakou novou, vlastní. A Hospodin se nepochybně slituje, protože je věrný svým slibům, sám sobě.  

Jan 5,31-47

31„Svědčím-li já sám o sobě, není mé svědectví pravé. 32Je jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé. 33Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví Pravdě. 34Já sice nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám, abyste byli zachráněni. 35On byl lampou hořící a zářící, a vám se zachtělo zaradovat se na chvíli v jeho světle. 36Já však mám větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které činím, o mně svědčí, že mne poslal Otec. 37A sám Otec, který mne poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste neviděli jeho podobu 38a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte tomu, koho on poslal. 39Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně. 40Ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život.“ 41„Slávu od lidí nepřijímám. 42Ale vím o vás, že v sobě nemáte lásku k Bohu. 43Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho přijmete. 44Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného Boha, nehledáte? 45Nemyslete si, že já vás budu obviňovat u Otce; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož doufáte. 46Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože on psal o mně. 47Nevěříte-li jeho zápisům, jak uvěříte mým výrokům?“

(ČSP)

V Janově evangeliu je mnoho Ježíšových řečí a debat. Tento rozhovor se Židy navazuje na zázrak uzdravení těžce nemocného u rybníka Bethesda. Jádrem sporu je uzdravování v sobotu, kdy Ježíš dokazuje svým kritikům a odpůrcům, že jsou přes svou učenost (znalost Mojžíšova zákona) slepí slepotou srdce. Neuvěřili Janovi, nevěří Ježíšovi, ačkoliv vidí jeho skutky, znamení, jež odkazují k Otci. Jsou zaujati sami sebou, svou pravdou, svým výkladem a nevnímají, co opravdu Bůh skrze Ježíše činí. Učinili ze sebe majitele pravdy a Boha a z této pozice likvidují všechno, co se jim do jejich škatulek nevejde. Zapomněli, že Bůh je vždy větší, než jsou schopni pochopit, že je živý a že je to on, kdo je suverénním pánem skutečnosti, nikoliv oni. Spoléhají se sami na sebe, utvrzují jeden druhého ve vlastní pravdě bez ohledu na skutečnost. A myslí si, že jsou ti praví ctitelé Boha a že oni jediní mají právo určovat, co Bůh smí nebo nesmí. Proto Ježíše – přes jeho evidentní skutky z moci Boží – odmítají. Kdo nechce vidět, nevidí. To platí dodnes. A může k tomu dobře zneužít tradici i Písmo.

Podnět: I dnes církev prožívá obtížné období. Ukazuje se, že existuje mnoho dobra mimo ni, že není jediná, kdo je nositelem dobra, solidarity a naděje. Je třeba se za ni, za společenství, do něhož také patříme, modlit, aby nalezla sama sebe, své povolání v tomto světě a viděla, co Bůh činí i skrze jiné a radovala se z toho, aby využila šance, které jí Bůh skrze tuto složitou dobu dává, a dokázala opustit pozici majitelky pravdy a s pokorou prosila Hospodina za sebe i celý svět. Hospodin přece zůstává stále věrný…

 

Vrátit se na všechna Zamyšlení …

Farnost Dolní Počernice

ŘÍMSKOKATOLICKÁ DUCHOVNÍ SPRÁVA FARNOSTI U KOSTELA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

administrátor farnosti

P. Libor Ovečka, tel: 732 944 964

Kontakty

Třída Národních hrdinů 71

190 12 Praha 9 – Dolní Počernice

Číslo účtu

2400040748/2010, Fio Banka

© 2020 Farnost Dolní Počernice

X