Zamyšlení na pátek 27. 3. 2020 – 4. týden postní

Mdr 2,1a.12-22

Bezbožní, kteří smýšlejí zvráceně, praví toto: „Číhejme na spravedlivého, je nám k ničemu a staví se proti našim skutkům, vytýká nám přestoupení zákona, předhazuje nám provinění proti mravům. Chlubí se, že zná Boha, nazývá se dítětem Páně. Je výčitkou našemu smýšlení, i dívat se na něho je k nesnesení. Vždyť jeho život se nepodobá jiným, jeho chování je přemrštěné! Za zpotvořené nás považuje, styku s námi se vyhýbá jak nečistotě, blahoslaví konec spravedlivých a chlubí se, že má za otce Boha. Podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí. Je-li spravedlivý Boží synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda najde ochranu, jak říká.“ Tak smýšlejí, ale klamou se, protože je oslepila jejich zloba, neznají Boží tajemství, nedoufají v odměnu zbožnosti a nevěří v odplatu čistých duší.

(Liturgický překlad)

Jeden z nejpozoruhodnějších textů spojovaných v křesťanské interpretaci s Ježíšovým osudem, ačkoliv vznikl o sto let dříve a byl silně ovlivněn řeckým způsobem myšlení (kniha Moudrosti byla napsána v řečtině, proto se nedostala do židovského kánonu – Hebrejské bible). Společně s tzv. 4. písní Služebníka Hospodinova z Iz 52,13-53,12 hovoří o utrpení nevinného a jeho významu (text z Izaiáše hovoří přímo o zástupném charakteru utrpení, resp. smrti). Dobrý člověk dráždí svou dobrotou či svatostí a je obvyklou reakcí lidí kolem, že se snaží dokázat, že takový není a nemůže být. Těžko říci proč. Asi proto, jak ukazuje i text, že je pro své okolí výčitkou, živou výčitkou, kterou se lidé kolem snaží potlačit tím, že takového člověka znevažují, pomlouvají, usilují jej za každou cenu očernit a znemožnit. Známe to dobře, zejména u nás, neunikly tomu ani takové postavy jako Masaryk nebo Havel, neustále se objevují tendence zveličovat jejich nedostatky, chyby či provinění. Když se však člověk zamyslí, možná i u sebe najde ono: je dobrý, ale … Tohle nejspíš Ježíš zažíval vedle obdivu velmi často.

Boží reakce ovšem není tak jednoduchá, jak by se dalo očekávat. I Joba nechal Bůh zkoušet, projít ohněm. Bůh se spravedlivého jistě ujme, odmění jeho touhu po dobru jejím naplněním, ale často mimo horizont tohoto pozemského světa. Nicméně onen spravedlivý toto naplnění tajemným způsobem zažívá už v pozemském čase, protože žije z Boha a v Bohu. Ovšem ti, kdo si cení jen pozemské slávy, to nemohou vidět ani chápat.

Jan 7,1-2.10.25-30

Potom Ježíš chodil po Galileji. Nechtěl se totiž zdržovat v Judsku, protože ho židovští představení chtěli zabít. 2Blížila se židovská Slavnost stánků, 3a tak mu jeho bratři řekli: „Odejdi odsud a vydej se do Judska, ať i tvoji učedníci vidí, jaké skutky děláš. 4Nikdo, kdo chce být známý, přece nedělá nic v skrytu. Když děláš takové věci, ukaž se světu!“ 5Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.

6Ježíš jim odpověděl: „Pro vás je vždycky vhodný čas, ale můj čas ještě nepřišel. 7Vás nemá svět proč nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé. 8Jděte na slavnost sami. Já tam nejdu; můj čas se ještě nenaplnil.“ 9 To jim řekl a zůstal v Galileji.

10Později, když jeho bratři odešli, vydal se na slavnost i on, ale ne zjevně, spíše potají. 11Židovští představení už ho na slavnosti hledali. „Kde je?“ vyptávali se. 12V lidu se o něm vedlo mnoho řečí; někteří říkali: „Je dobrý!“ a jiní zas: „Není! Jen obluzuje lidi!“ 13 Kvůli strachu z představených však o něm nikdo nemluvil otevřeně.

14Asi v polovině svátku Ježíš vešel do chrámu a začal učit. 15Židé jen žasli: „Jak to, že zná Písma, když se neučil?“ 16Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal. 17Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe. 18Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu. Kdo ale hledá slávu Toho, který ho poslal, ten je pravdomluvný a není na něm nic špatného. 19Mojžíš vám dal Zákon, že? Přitom nikdo z vás Zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“ 20„Jsi posedlý!“ odpověděl mu zástup. „Kdo tě chce zabít?“ 21Ježíš jim odpověděl: „Udělal jsem jeden skutek a všichni se divíte. 22Mojžíš vám vydal obřízku (ačkoli nepochází od Mojžíše, ale od otců) a v sobotu obřezáváte člověka. 23Může-li člověk v sobotu přijímat obřízku a neporušovat tím Mojžíšův Zákon, proč se na mě hněváte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka? 24 Nesuďte podle zdání, suďte spravedlivým soudem.“

25 Někteří z Jeruzalémských začali říkat: „Není to snad ten, kterého chtějí zabít? 26Podívejte se, mluví svobodně a nikdo nic nenamítá. Že by hodnostáři přece jen poznali, že je to Mesiáš? 27Jenže o tomto víme, odkud je, ale až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“

28Ježíš, který zatím vyučoval v chrámě, tehdy zvolal: „Znáte mě a také víte, odkud jsem. Nepřišel jsem ale sám od sebe. Ten, který mě poslal, je pravdomluvný. Vy ho neznáte, 29ale já ho znám, neboť jsem od něj a on mě poslal.“ 30Chtěli ho za to zatknout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho chvíle.

(B21)

Ježíš stojí na rozhraní, v ohrožení života, a přesto riskuje a jde tam, kde mu hrozí opravdové nebezpečí, na svátky do Jeruzaléma. Nenechá se k tomu ovšem vyprovokovat svými nedůvěřivými příbuznými, aby si získal popularitu, vyvolal pozdvižení, nýbrž na svátky jde, až když k tomu nastane pravý čas, a to bez jakéhokoliv humbuku. Ještě než přijde, už je po něm sháňka, lidé jsou rozpolcení v názoru na něj. Ježíš se neskrývá, i když přišel nepozorovaně, ale začíná učit v Chrámě, což jeho kritikům bere vítr z plachet. Nevědí, co si mají myslet, protože se ukazuje, že rozumí Písmu, ačkoliv podle jejich mínění k tomu nemá patřičné předpoklady, patřičné školy. Přivádí je do úzkých, nemají argumenty. To je pro všechny překvapivé, ale stejně to všechny nepřesvědčí. Ono „je dobrý, ale…“ prostě zůstává. Nejde jim do hlavy, že by někdo z místního Zapadákova mohl mít takové poslání od Boha, být skutečným Mesiášem. Asi očekávali nějakou zázračnou postavu a mají podle svého mínění před sebou syna obyčejného stavebního dělníka z bezvýznamné vesnice. Přesto jsou natolik nejistí, že ještě nemají odvahu ho zatknout, i když touha ho sprovodit ze světa je v myslích leckterých přítomná.

Ježíš to dobře ví, ale svému poslání zůstává věrný – nenechá se vyprovokovat, ale ani zastrašit. Zůstává sám sebou, zůstává autentický, s odpovědností za poslání od Otce.

 

Podnět: Dát si pozor na své „je dobrý, ale…“, což neznamená nevidět kriticky, ale hlídat si, nakolik je mé kritické hodnocení pravdivé a přínosné a nakolik jde o srovnávání a třeba i o malou skrytou závist, že je někdo tak dobrý, úspěšný ….

 

Vrátit se na všechna Zamyšlení …

Farnost Dolní Počernice

ŘÍMSKOKATOLICKÁ DUCHOVNÍ SPRÁVA FARNOSTI U KOSTELA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

administrátor farnosti
P. Libor Ovečka, tel: 732 944 964

pastorační asistentka
Marcela Krňávková, tel: 604 898 198

Kontakty

Třída Národních hrdinů 71

190 12 Praha 9 – Dolní Počernice

Číslo účtu

2400040748/2010, Fio Banka

© 2019 Farnost Dolní Počernice

X