Zj 12,1.3a.7-12a.17

A ukázalo se veliké znamení v nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd. ²Byla těhotná a křičela, když v bolestech a mukách pracovala ku porodu. ³A ukázalo se jiné znamení v nebi: hle, veliký rudý drak, mající sedm hlav a deset rohů, a na těch hlavách sedm diadémů. ⁴Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd; i svrhl je na zem. A drak stál před ženou, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile porodí. ⁵A porodila syna-- muže, který má

pást všechny národy železnou berlou. Vtom bylo její dítě vytrženo k Bohu a k jeho trůnu. ⁶A žena utekla do pustiny, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní. ⁷A v nebi nastala válka: Michael a jeho andělé museli bojovat s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ⁸ale neobstáli, a už pro ně nebylo místo v nebi. ⁹A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný Ďábel a Satan, který svádí celý obydlený svět. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. ¹⁰A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal:„Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí. ¹¹Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt. ¹²Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte. Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil Ďábel s velikou zuřivostí; ví, že má málo času.“ ¹³Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila toho syna. ¹⁴Ale té ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla letět do pustiny na své místo, kde skryta před hadem bude živena čas a časy a půl času. ¹⁵A had vychrlil z tlamy za ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proudem. ¹⁶Ale země přispěla ženě na pomoc: země otevřela svá ústa a pohltila řeku, kterou vychrlil drak ze své tlamy. ¹⁷Drak se na tu ženu rozzuřil a odešel, aby rozpoutal válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví.

Jak podotýká ve svém komentáři ke Zjevení Janovu Jiří Mrázek, ona žena, která stojí v protikladu k drakovi, je nejspíš postavou symbolizující Boží lid Staré i Nové smlouvy, a právě proto lze postavu Mariinu v této postavě vidět – ona je dcerou Siónu a zároveň první postavou novozákonní církve. Na nebi je boj vybojován, tam již není pro zlo žádné místo, ale na zemi ten zápas stále trvá. Maria může být člověku v tomto zápase se zlem účinnou pomocnicí – ona má podíl na nebeském vítězství, ale zároveň ví, jak je zápas se zlem obtížný, a proto se stává oporou pro ty, kdo na zemi bojují.

Ga 4,4-7

⁴Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, ⁵aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, a abychom přijali synovství. ⁶A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá:‚Abba, Otče.‘ ⁷Takže už nejsi otrok, ale syn. A když syn, tedy i dědic skrze Boha.

Ono narození ze ženy, o němž tu Pavel mluví, je zdůrazněním Ježíšova lidství. Maria má v dějinách spásy jedinečnou roli, neboť z ní přijal Ježíš, Boží Syn, lidské tělo a díky tomu jsme se my mohli stát jeho bratry a sestrami a můžeme Boha nazývat Otcem v užším významu než před vtělením Božího Syna. Skrze Krista se stáváme Božími dětmi, Božím obrazem a zároveň obrazem Ježíšovým jedinečným způsobem. On je totiž tím pravým obrazem Božím, tím, kdo zjevuje Boží tvář.

Jan 2,1-11

Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské a byla tam Ježíšova matka. ²Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. ³Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka:„Nemají víno.“ ⁴«A» Ježíš jí řekl:„Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ ⁵Jeho matka řekla služebníkům:„Cokoli vám řekne, učiňte.“ ⁶Bylo tam šest kamenných nádob na vodu, určených k židovskému očišťování, každá na dvě nebo tři míry. ⁷Ježíš jim řekl:„Naplňte ty nádoby vodou.“ A naplnili je až po okraj. ⁸Pak jim řekl:„Teď naberte a neste správci hostiny.“ I donesli. ⁹Jakmile správce hostiny ochutnal vodu učiněnou vínem – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nabrali, to věděli – zavolal ženicha ¹⁰a řekl mu:„Každý člověk podává nejprve dobré víno, a když se hosté dostatečně napijí, «tehdy» to, které je horší. Ty jsi zachoval dobré víno až do této chvíle.“ ¹¹Toto Ježíš učinil v Káně Galilejské jako počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

V Janově evangeliu je prvním zázrakem, o němž je řeč, událost na svatbě v Káni Galilejské. Je užitečné si všimnout, že je to právě svatba, událost velmi radostná, jíž se Ježíš účastní a kde vykoná své první velké znamení, znamení, které vlastně nebylo vůbec nutné – nikdo nebyl na pokraji života, nikdo nebyl nemocný či postižený, nebo dokonce mrtvý, a přesto se Ježíš svou matkou nechá „pohnout“ k akci, která „jen“ zachraňuje svatebčany z trapné situace. Ježíšovi a jeho matce Marii není žádná situace lidské nouze lhostejná – jejich přáním je nezkalená lidská radost z plnosti života. To je Boží království a Ježíš ho již na počátku svého veřejného působení podle podání Janova evangelia manifestuje svou akcí. Ano, Bůh si přeje nezkalenou lidskou radost, plnost života, a to skrze Ježíše i jeho matku nabízí člověku stále.