Zamyšlení na úterý 12. 5. 2020 – 5. týden velikonoční

Sk 14,19-28

Do Lystry přišli židé z Antiochie a z Ikónia, přemluvili dav a začali Pavla kamenovat. Pak ho vyvlekli ven z města, protože mysleli, že už je mrtvý. Když ho však učedníci obstoupili, vstal a šel zase do města. Ale na druhý den odešel s Barnabášem do Derbe.

Také v tomto městě hlásali radostnou zvěst a získali mnoho učedníků. Potom se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili. Potom prošli Pisídií a Pamfýlií a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili. Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům. A zůstali pak s (tamějšími) učedníky delší čas.

(Liturgický překlad)

Závěr 14. kapitoly Skutků líčí konec tzv. první misijní cesty Pavlovy, jež byla ve znamení spolupráce Pavla s Barnabášem. Další misijní činnost (tzv. další dvě cesty) už konal Pavel s jinými spolupracovníky. Je zajímavé, že se Pavel o této cestě prakticky ve svém přehledu činnosti na začátku listu Galaťanům vůbec nezmiňuje. Důvodem nejspíš byla jeho pozdější roztržka s Barnabášem. Jediný údaj, který by na tuto cestu mohl v jeho listech poukazovat, je v 2 Kor 11,25, kde zmiňuje kamenování, o němž je řeč i v tomto úryvku. Autor Skutků líčí tuto záležitost, jako by téměř o nic nešlo, ale ve skutečnosti to muselo být velmi dramatické, ohrožující na životě, a tedy velmi náročné. Autorovi jde o zdůraznění Pavlovy i Barnabášovy neutuchající apoštolské činnosti, při níž nedbali na žádná nebezpečí. Poznámka, že do Božího království lze dojít jen skrze mnohá utrpení i o ustanovování starších v nově založených obcích, odráží spíše realitu doby, v níž Skutky vznikly (mezi lety 80 až 90). I když Pavel líčí ve svých listech mnoho svých útrap, jde zde o reakci na pozdější situaci, kdy se křesťané dostávali do konfliktu s většinovou společností i s židovstvím z důvodů příslušnosti k církvi a někteří začínali váhat a církev opouštět. Celkově jde o obraz misie k pohanům, která se právě z Antiochie vítězně rozjela „ve velkém“. Jí vděčíme za svou víru de facto i my dnes.

Za povšimnutí stojí zmínka o tom, že starší byli ustanovováni po modlitbě a postu. Nešlo tedy jen o jmenování (ustanovení) do čela obce těch, kteří se mohli z lidského hlediska jevit jako nejlepší, nýbrž do hry je vzat i Boží hlas. Ten sice nepochybně z nebe či jiným zjevením neoznamoval, kdo to má být, ale modlitba a půst dovolila Pavlovi a jeho společníkům, aby jednali s odstupem, rozvahou a vědomím, že jde o věc Boží.

Jan 14,27-31a

Ježíš řekl svým učedníkům: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ,Odcházím‘ a ,(zase) k vám přijdu‘. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane. Už s vámi nebudu mnoho mluvit, protože přichází vládce tohoto světa. Proti mně však nezmůže nic. Ale ať svět pozná, že miluji Otce a jednám, jak mi Otec přikázal.“

(Liturgický překlad)

Závěr 14. kapitoly Janova evangelia přináší důležité poselství. Ježíš odkazuje svým učedníkům pokoj, a to jiný, než nabízí svět/společnost. V čem má být tento pokoj jiný? Běžně pokojem (v srdci) rozumíme vnitřní vyrovnanost, nepodléhání vypjatým emocím, zejména negativním, urovnané vztahy s ostatními, vnitřní i vnější mír a klid. Takový pokoj je důsledkem člověkova úsilí, jde o velmi žádaný pozitivní stav lidské mysli a lidského srdce. Ježíš však nabízí mnohem víc: pokoj, který nabízí, je jeho pokojem, je podílem na jeho zakotvenosti v Otci, je spojen s jistotou naplnění Božích zaslíbení, jak to v sobě i hebrejské slovo šalom obsahuje. Ježíš tedy nabízí učedníkům možnost zakotvení v Otci, jež jim dovolí zvládnout vypjaté situace; v dané chvíli především tu, která před Ježíšem i učedníky stojí, totiž Ježíšovu smrt na kříži. Ježíš jim již dopředu nabízí jiný pohled na situaci, nikoliv paniku, hrůzu, frustraci, nýbrž vizi smyslu, pohled za horizont, opodstatněnou důvěru v Boží jednání. Ježíšův pokoj je pokojem důvěry, oddanosti a naděje, není to primárně plod lidské disciplíny a práce na sobě, nýbrž dar víry, která unese všechno, protože je držena láskou. Je třeba se jím nechat obdarovat, nelze se k němu dopracovat pouhým používáním různých technik, jakkoliv mohou být velmi užitečné. Přichází od Boha, když se člověk otevře (což ovšem mimo jiné znamená, že Bohu dopřeje ve svém životě prostor).  

 

Podnět: Najít si čas a pozorovat nádheru jara, přestat na chvíli řešit nejrůznější záležitosti, zastavit se a spočinout. Pokusit se jen být přítomen dané chvíli na daném místě. Všimnout si potom, co to se mnou udělalo.

 

Vrátit se na všechna Zamyšlení …

Farnost Dolní Počernice

ŘÍMSKOKATOLICKÁ DUCHOVNÍ SPRÁVA FARNOSTI U KOSTELA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

administrátor farnosti

P. Libor Ovečka, tel: 732 944 964

Kontakty

Třída Národních hrdinů 71

190 12 Praha 9 – Dolní Počernice

Číslo účtu

2400040748/2010, Fio Banka

© 2020 Farnost Dolní Počernice

X